Antal Szécsen

Antal hrabě Szécsen de Temerin
Portrét z roku 1860
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci: 1884 – 1896
Předchůdce	Jan Larisch-Mönnich
Nástupce	Adalbert Cziráky
Rakouský ministr bez portfeje
Ve funkci: 1860 – 1861
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Mořic Esterházy
Narození	17. října 1819 Budín Uherské království Uherské království
Úmrtí	23. srpna 1896 (ve věku 76 let) Bad Aussee Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Ondřejský hřbitov
Rodiče	Miklós Szécsen a Francziska Forgáchová
Děti	Nikolaus Szécsen
Profese	politik
Ocenění	(1887) Řád zlatého rouna
Commons	Antal Szécsen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antal (Anton) hrabě Szécsen (maďarsky Antal Ferenc Károly gróf Szécsen de Temerin /německy Anton Franz Karl Graf Szécsen von Temerin) (17. října 1819, Budín – 23. srpna 1896, Bad Aussee^[1]) byl uherský šlechtic, politik a dvořan. Ve druhé polovině 19. století patřil k významným politickým osobnostem Uherského království, krátce byl též členem rakouské vlády, nakonec zastával u dvora funkci nejvyššího maršálka (1884–1896). Uplatnil se také jako spisovatel a byl členem Uherské akademie věd, v roce 1887 získal Řád zlatého rouna.

Pocházel z uherského šlechtického rodu chorvatského původu, byl mladším synem prezidenta uherské dvorské komory hraběte Miklóse Szécsena (1782–1871) a Františky, rozené hraběnky Forgáchové (1785–1867).^[2][3] Antal studoval v Bratislavě a ve Vídni, poté podnikl kavalírskou cestu po Evropě (Francie, Itálie, Anglie). V letech 1843–1848 byl poslancem uherského zemského sněmu, v revolučním roce 1848 krátce zastával funkci administrátora ve Slavonii. Poté byl stoupencem konzervativců a usiloval o smíření mezi Vídni a Uhrami, mimo jiné proto, že měl blízko k císařskému dvoru (jeho otec byl v té době nejvyšším hofmistrem arcivévodkyně Žofie). Podílel se na přípravě Říjnového diplomu a v letech 1860–1861 byl členem rakouské vlády jako ministr bez portfeje^[4], v roce 1867 odmítl nabídku uherského ministerského předsedy Andrássyho na vysoký post v ministerstvu zahraničí.^[5] V letech 1870–1871 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci v Londýně. Nakonec v letech 1884–1896 zastával funkci nejvyššího maršálka císařského dvora.^[6]

Byl též členem uherské Sněmovny magnátů, uplatnil se také jako spisovatel, byl členem Uherské akademie věd (1866) a prezidentem Uherské historické společnosti (1889-1894).

Ve funkci rakouského ministra bez portfeje obdržel v roce 1860 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[7] Později se stal nositelem vysokých státních vyznamenání, nejvyššího ocenění dosáhl jako rytíř Řádu zlatého rouna (1887).^[8] Jako nejvyšší dvorský maršálek získal několik ocenění také od zahraničních panovníků.^[9]

• Řád zlatého rouna (1887)
• komandér Královského uherského řádu svatého Štěpána (1871)

• Řád lva a slunce I. třídy (Persie)
• velkokříž Řádu sv. Josefa (Toskánsko)
• velkokříž Řádu routové koruny (Sasko)
• velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)
• velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)

Jeho manželkou byla hraběnka Ernestina Lambergová (1829–1874), dcera generála Františka Filipa Lamberga (1791–1848), zavražděného v Budapešti během revoluce v roce 1848. Měli spolu pět dětí, jediný syn Nikolaus (1857-1926) byl diplomatem, velvyslancem ve Vatikánu a Francii. Přes svou manželku měl Antal příbuzenské vazby na rodiny Mensdorff-Pouilly a Schwarzenbergů, byl také švagrem hraběte Františka z Meranu, morganatického syna arcivévody Jana.^[10]

Jeho starší bratr Károly Ferenc (1818–1848) padl jako důstojník během revoluce v Itálii.

• Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1906; s. 515 dostupné online

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antal Szécsen na Wikimedia Commons