Carl Linné

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: encyklopedický styl, vzhled

Carl Linné
Rodné jméno	Carl Nilsson Linnaeus
Narození	23. května 1707 Råshult, Švédsko Švédsko
Úmrtí	10. ledna 1778 (ve věku 70 let) Uppsala, Švédsko Švédsko
Místo pohřbení	Katedrála Uppsala
Národnost	švédská
Alma mater	Lundská univerzita (od 1727) Uppsalská univerzita (od 1728) Univerzita v Harderwijku (1735)
Povolání	geolog, profesor, botanik, lékař, autor autobiografie, biolog, mykolog, pteridolog, bryolog, zoolog, entomolog, ornitolog, přírodovědec, arachnolog a mineralog
Zaměstnavatel	Uppsalská univerzita
Ocenění	rytíř Řádu polární hvězdy (1753)
Nábož. vyznání	Švédská církev
Choť	Sara Elisabeth Moræa
Děti	Carl von Linné ml.[1][2][3] Elisabeth Christina von Linné Lovisa von Linné Sara Christina von Linné
Rodiče	Nils Ingemarsson Linnaeus[4] a Christina Brodersonia[4]
Rod	Linné family
Příbuzní	Anna Maria Linnéová, Emerentia Linnéová, Sofia Juliana Collin a Samuel Linnaeus (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Linné, po povýšení do šlechtického stavu Carl von Linné nebo latinsky Carolus Linnaeus (23. května 1707 Råshult u Stenbrohultu, Švédsko – 10. ledna 1778 Uppsala) byl švédský přírodovědec a lékař, zakladatel botanické a zoologické systematické nomenklatury. Vytvořil také pojem druh jako základ přirozené soustavy organismů. Rostlinné druhy jím popsané jsou označovány zkratkou „L.“.^[5] Živočišné druhy jím popsané jsou označovány zkratkou „Linnaeus“.

Francouzský filozof Jean-Jacques Rousseau o Linném napsal: „Upřímně musím říci, že jsem se zatím nesetkal s žádnou významnější osobností“.^[6] Podobný názor měl i německý spisovatel Johann Wolfgang von Goethe, který prohlásil: „S výjimkou Shakespeara a Spinozy neexistuje nikdo, kdo by mne ovlivnil tak silně jako Carl Linné“.^[6]

Život

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Původ a studium

Carl Linné se narodil 23. května 1707 v Råshultu u Stenbrohultu na jihu Švédska ve starém selském rodě. Původní jméno jeho otce bylo Nils Ingemarsson, ale podle rodové tradice přijal nové příjmení, když začal studovat na kněze. Vybral si latinsky znějící příjmení Linnaeus podle velké lípy, která rostla na okraji rodinné farmy. Rodné jméno jeho syna pak bylo Carl Nilsson Linneaus. ^[7] Měl čtyři mladší sourozence, tři sestry a bratra Samuela.

Otec byl v roce 1707 jmenován vikářem ve Stenbrohultu. Vedle fary byla prostorná zahrada, na které otec pěstoval více než 400 druhů rostlin a patřila k nejvýznamnějším ve Smålandu. Otec svou lásku k rostlinám přenesl na syna.^[7] Už jako čtyřletý chlapec uměl malý Carl skoro všechny rostliny v okolí pojmenovat a řadu z nich, včetně různých plevelů, pěstoval na otcově zahradě tak dlouho, až mu to otec musel zakázat. Přál si, aby se jeho syn stal také evangelickým kazatelem a po dvou letech domácí výuky ho v roce 1717 zapsal na základní školu do blízkého Växjö.^[7][8]

V roce 1724 nastoupil na gymnázium, které ho mělo připravit na kněžské povolání. Ve škole Carl prospíval jen v oborech, které ho těšily. Rétorika, morálka, metafyzika, teologie, řečtina, hebrejština byly předměty, z nichž propadal, zatímco nejlepší ze třídy byl v matematice a fyzice. Jazyky mu obecně nešly. Nenaučil se přes pozdější delší pobyty ani anglicky, ani nizozemsky, nemluvil ani německy a vedle švédštiny užíval ponejvíce latiny, ale ani s tou to nebylo slavné. Údajně prohlásil: "Moje latina asi nemá valné ceny, ale raději snesu tři pohlavky od gramatiků nežli jeden od přírody."^[9] Po dvou letech ho otec kvůli špatným výsledkům chtěl vzít ze studií a dát ho do učení na ševce. Za Carla se přimluvil lékař a učitel Johan Rothman, který sdílel jeho velký zájem o botaniku a přesvědčil otce, že by mohl studovat medicínu. Karla si vzal k sobě a soukromě ho připravoval ke studiu na univerzitě. Dá se tedy říci, že právě Rothman má největší zásluhu na Linného cestě k vědecké kariéře.^[10][8]

V roce 1727, ve věku 21 let, se Linné zapsal na Lundskou univerzitu pod jménem Carolus Linnaeus, což byla latinizovaná forma jeho jména, kterou později začal používat pro své publikace v latině. Na univerzitní studium však  neměl dost finančních prostředků. Na Rotmannovu přímluvu jej k sobě na byt a stravu vzal lékař a profesor Kilian Stobæus, který mu poskytl přístup do své rozsáhlé botanické knihovny. ^[10]

Po prvních prázdninách se do Lundu nevrátil a na radu doktora Rothmana se přihlásil ke studiu ve slavnější Uppsalské univerzitě.^[8] V Uppsale však brzy utratil to málo peněz, co mu rodina mohla poskytnout. Pokoušel se živit kondicemi, ale žádná rodina ho nepřijala, protože v té době převládal názor, že medicínu nestudují čestní a poctiví lidé. Brzy neměl ani na obživu, ani na ošacení, nosil obnošené šaty svých spolužáků, občas ho někdo pozval na oběd a do bot s prochozenými podešvemi si vkládal tvrdý papír, aby vůbec mohl vycházet. Tak ho jednou na podzim roku 1729 zastihl v uppsalské botanické zahradě doktor Olaf Celsius, profesor teologie a zámožný amatérský botanik. V krátkém rozhovoru poznal Carlovy hluboké znalosti botaniky a vzal ho k sobě na byt a stravu.

Zásluhou Celsiovou mohl Linné studovat nejen v herbářích, ale dostal k dispozici celou knihovnu a brzy se seznámil se spisem francouzského botanika Sébastiena Vaillanta, pojednávajícím o pohlaví rostlin. Tehdy Linného napadlo, že veškeré rostlinstvo by bylo možno uspořádat do přirozené soustavy právě podle pohlavních orgánů. Od té doby patřily všechny jeho pohledy výhradně květům a začal se rodit jeden z jeho hlavních objevů a přínosů vědě. V roce 1729 napsal pojednání Praeludia Sponsaliorum Plantarum, které se zabývalo pohlavním rozmnožováním rostlin. Tím upoutal pozornost profesora botaniky Olofa Rudbecka, který pro Linného získal královské stipendium, ustanovil ho svým asistentem a domácím učitelem svých tří dětí. ^[8][11] Linné, ač v té době ještě nedostudovaný, začal dokonce sám vyučovat na univerzitě. Posluchárny měl nabité víc než jiní vyučující, k jejich nelibosti, a brzy mu byla svěřena do péče i uppsalská botanická zahrada.

Na jaře 1732 se přihlásil na terénní expedici do Laponska pořádnou uppsalskou vědeckou společností. ^[8] Vyjel na koni, později pokračoval už jen pěšky, dostal se za polární kruh. Půl roku cestoval na bárkách a vorech, které si sám postavil, a postupně pronikl až k Norskému moři a jen zázrakem přitom nezahynul. Jedl ryby, které si ulovil, a zapíjel je sobím mlékem. Chléb a sůl dostal jen zřídka. Nejhorší však byla mračna hmyzu, komárů a muchniček, pro která musel nosit přes obličej roušku, aby je nevdechoval. Jako první člověk tak prozkoumal severskou flóru a faunu a přinesl mnoho cenných etnografických informací o životě Laponců. Nasbíral a pozoroval mnoho rostlin, ptáků a kamenů.  Popsal asi sto druhů rostlin, které nikdy předtím nebyly zaznamenány. Objevy se staly základem pro jeho knihu Flora Lapponica.^[12] Když výsledky své cesty přednesl uppsalské přírodozpytné společnosti, byl přijat za jejího člena.

Od roku 1733 opět pokračoval Linné v botanických přednáškách, což zmíněný profesor Rosen nemínil strpět a žaloval na Linnéa před akademickým senátem, že se odvážil vyučovat, nemaje doktorátu. Senát Rosenovi vyhověl, Linnému zakázal vyučovat. Jenomže to Linné, který o sobě říkával, že je malý, hbitý, divoký a živý, to je sangvinik, ba cholerik ctižádostivé a dráždivé povahy, jednoduše nesnesl. A tak jednoho dne vytáhl kord a honil s ním Nilse Rosena po Uppsale, snaže se ho propíchnout. Jen přímluva Olafa Celsia ho tenkrát zachránila před většími následky, než byla důtka akademického senátu.

Obhájení doktorátu byla tehdy nákladná věc, platilo se za něj. Jeden z jeho přátel, biskup Borovarius, mu tedy navrhl, aby se výhodně oženil a doktorát aby si pořídil za věno své nastávající. Tato strategie se systematickému mozku mladého přírodovědce natolik zalíbila, že zanedlouho požádal o ruku Sáry Luisy, dcery doktora Morea z Falunu. S finanční pomocí svého budoucího tchána mohl tedy Linné odjet do Amsterodamu, kde hodlal doktorát získat. Cestou se zastavil v Hamburku, kde se brzy stal oblíbeným v tamní učené společnosti a také u starosty. V Hamburku byly tehdy nejen pěkné zahrady, ale i velké sbírky přírodnin. Jedna se mu však zase stala osudnou. Bratr hamburského starosty byl slavný tím, že vlastnil přírodní div, sedmihlavou hydru, na kterou si vypůjčil 10 000 hřiven stříbra. Bohužel prostořeký Linnéus, když hydru spatřil, hned přišel na to, že jsou to vycpané zmije s vetknutými čelistmi lasiček, a netajil se tím. Před hněvem starosty se zachránil rychlým nočním útěkem z města.

Doktorát získal v roce 1735. V Nizozemsku také vytvořil a publikoval řadu svých základních prací a pověstný systém, jímž pronikl do povědomí vědeckého světa, ne však všude s jednostranně kladným ohlasem. Například jeden petrohradský profesor Linnéa obvinil, že jeho díla jsou sexuálně necudná a škodí mládeži. Roku 1737 se Linné vrátil do Švédska slavný, ale nikdo ho tam už neznal. Napsal proto svému obdivovateli, profesoru Hallerovi do německého Göttingenu a ten mu okamžitě nabídl své profesorské místo a vedení tamní slavné botanické zahrady. Jenomže tato nabídka absolvovala dlouhou poštovní a kurýrní cestu, skoro devět měsíců, a přišla pozdě. Linné se přece jen uchytil jako lékař, a to v oboru dosti kuriózním, otevřel si něco jako venerologickou poradnu. Brzy se ovšem i tady prosadil a už za rok měl docela obstojnou praxi. To bylo možná už poslední úskalí v jeho životě a nastala léta šťastného života. Když roku 1741 onemocněla švédská královna Luisa Ulrika, podařilo se Linnému její chorobu zvládnout, a tak se brzy z něho stal dokonce dvorní lékař. V květnu téhož roku se sešlo šest vzdělaných a podnikavých mužů, mezi nimi i Linné, a založili ve Stockholmu Švédskou akademii věd. Na jejím zasedání byl Linné zvolen prvním prezidentem. A pak byl poprvé zvolen rektorem uppsalské univerzity. K jeho poctě byla ražena pamětní medaile, jako první vědec obdržel Řád polární hvězdy a byl přijat za člena londýnské Královské společnosti. Byl povýšen do šlechtického stavu a začal se psát de - von Linné. Jeho erb měl tři pole: černé, zelené a červené, v každém pak byla koruna a nad ní stylizovaná kresba drobné severské rostliny, nazvané na jeho počest Linnéa borealis. Od roku 1758 žil Linné na svém statku v Hammarby, kde také 10. ledna 1778 zemřel. „S výjimkou Shakespeara a Spinozy na mne neměl nikdo takový vliv jako Linné“, řekl Johann Wolfgang von Goethe.

Za svůj život měl Carl Linné několik studentů, které průběžně posílal na průzkum do různých částí světa. Mezi jeho nejvýznamnější studenty patřil např. Petr Kalm, který v letech 1748–1751 cestoval po Severní Americe; Daniel Solander, který v roce 1768 vydal spolu s Jamesem Cookem na výpravu po Tichém oceánu a v roce 1771 na Island, Faerské ostrovy a Orknejské ostrovy; Fredrik Hesselquist, který procestoval Palestinu a Malou Asii a v neposlední řadě i Carl Peter Thunberg, který byl vyslán do Japonska, jižní Afriky, na Jávu a Srí Lanku.

Zemřel 10. ledna 1778 ve věku 70 let.

Dílo

Linné publikoval přes 180 prací, které všechny byly psány v latině.^[13] K nejvýznamnějším patří

• Systema naturae (Soustava přírody), 1735
• Genera plantarum (Rostlinné rody), 1737
• Species Plantarum (Rostlinné druhy), 1753
• Philosophia botanica (Botanická filozofie), 1751

Ocenění

Anglický botanik William T. Stearn stanovil Linného lektotypem druhu Homo sapiens, tento jeho čin však není podle Mezinárodních pravidel zoologické nomenklatury platný, jelikož lektotyp může být vybrán pouze z řady syntypů.

Po Linném byl pojmenován jeden druh kvetoucí rostliny – Linnaea (česky zimozel) a měsíční impaktní kráter Linné,^[14][15] stejně jako minerál linnaeit,^[16][17][18] (Co⁺²Co⁺³₂S₄) objevený v roce 1845 ve švédském kraji Västmanland.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Carl Linnaeus na anglické Wikipedii a Carolus Linnaeus na polské Wikipedii.

Související články

• Vědecká nomenklatura
• Biologická systematika
• Terminologie
• Taxon
• Biologická klasifikace

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Linné na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Linné v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Osoba Carl Linné ve Wikicitátech