Dvouúrovňová morfologie

Dvouúrovňová morfologie (anglicky Two-level Morphology) je model morfologie přirozených jazyků založený na řetězení morfémů a uplatňování morfologických změn (alternací).^[1] Na rozdíl od mnohaúrovňové generativní morfologie pracuje s pouhými dvěma úrovněmi^[2] – morfematickou úrovní a s úrovní povrchové reprezentace, kterou může být buď psaná reprezentace (ortografie) nebo výslovnost (fonologie). Model byl původně navržen pro finštinu,^[3] ale lze jej použít pro mnoho dalších jazyků včetně češtiny. Umožňuje zachytit nejen flektivní, ale i derivační morfologii jazyka. U jazyků, jejichž pravopis je blízký fonetickému, je použitelná i pro převody mezi psanou podobou jazyka a jeho výslovností.

Dvouúrovňovou morfologii lze technicky realizovat pomocí konečných převodníků (anglicky Finite State Transducer, FSD), které lze používat oboucestně – jak pro analýzu, tak pro syntézu (generování). Správně realizovaná dvouúrovňová morfologie může snížit enormní počty vzorů používaných pro ohýbání slov v počítačových morfologiích na hodnoty blízké počtům prezentovaným ve školních mluvnicích.

• Metoda pro charakterizaci alternací morfémů při jejich řetězení. Na rozdíl od generativní morfologie předpokládá existenci pouhých dvou úrovní – hloubkové morfologie a její povrchové reprezentace (psané ortografie nebo mluvené fonologické – dvouúrovňovou morfologie lze použít též pro fonologii).
• Převod mezi oběma úrovněmi se provádí pomocí konečných převodníků (Finite State Transducers – FST), což jsou konečné automaty pracující nad abecedou dvojic symbolů (např. grafémů, fonémů), například ${\displaystyle A=\{e:0,k:c,h:z\}}$, kde ${\displaystyle 0}$ znamená prázdný symbol, který umožňuje modelovat vznikové a zánikové alternace.^[4] Každému elementárnímu morfologickému jevu odpovídá jeden nebo několik málo převodníků. Pro zachycení kompletní morfologie určitého jazyka se jednotlivé převodníky kombinují (spouštějí paralelně).
• Výhodou dvouúrovňové morfologie je její dvoucestnost – lze ji používat pro syntézu i analýzu.^[5]
• Dvouúrovňová morfologie je velmi vhodný prostředek pro flektivní a aglutinační jazyky. Pro introflexní jazyky a jazyky, jejichž morfologie používá reduplikaci morfémů by mělo být použitelné její rozšíření.^[6]

Mechanické realizace počítačových morfologických analyzátorů nebo generátorů slovních tvarů nezřídka narážejí u jazyků s bohatou morfologií na fakt, že křížením různých fonetických jevů a pravopisných pravidel se tradiční vzory skloňování a časování rozpadají na velké množství podvzorů.^[7] Výhodou dvouúrovňové morfologie je, že k nárůstu počtu vzorů z uvedených důvodů nedochází, problémy však způsobuje kolísání některých slov mezi vzory.

Každý fonetický jev (příp. pravopisné pravidlo) lze v dvouúrovňové morfologii popsat pomocí jednoho nebo několika pravidel, která se oproti zvyklostem obvyklým v matematice píšou zrcadlově obráceně, a mají obecný tvar:

CP op LC - RC

kde

• CP je correspondence part popisující jádro dané alternace nebo jiného jevu; je zapsáno regulárním výrazem nad abecedou dvojic
• LC - RC popisuje v jakém kontextu k uvedenému jevu dochází; - symbolizuje místo výskytu jevu, LC je levý kontext (left context), RC je pravý kontext (right context), oba se zapisují regulárním výrazem nad abecedou dvojic
• op je logická spojka, která vyjadřuje podmíněnost příslušného pravidla:
  • <=> – ekvivalence – CP je realizováno právě v kontextu LC - RC a nikde jinde
  • <= – implikace – v kontextu LC - RC je realizováno CP
  • => – obrácená implikace – CP je realizováno pouze v kontextu LC - RC
  • /<= – inhibice – v kontextu LC - RC nesmí být realizováno CP

V zápisu dvojic se používají následující speciální symboly:

• = – zastupuje libovolný jeden symbol (foném nebo grafém); v programech se obvykle místo = používá @
• 0 – prázdný symbol – používá se pro zápis zánikových nebo vznikových alternací
• # – symbol hranice slova (začátek nebo konec)

• KOSKENNIEMI, Kimmo, 1983. Two-level morphology: A general computational model of word-form recognition and production. Helsinky: Department of General Linguistics, University of Helsinki. 160 s. Dostupné online. ISBN 951-45-3201-5. (anglicky)  Archivováno 21. 12. 2018 na Wayback Machine.
• SPROAT, Richard, 1992. Morphology and Computation. Massachusetts, United States: Publisher MIT Press Ltd. 314 s. Dostupné online. ISBN 0262193140. (anglicky) 

• Tvarosloví
• Lemmatizátor
• Stematizace
• Konečný převodník

• Dvojúrovňová morfologie – podklady k výuce

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.