Erich von Kielmansegg
Erich von Kielmansegg | |
---|---|
13. předseda vlády Předlitavska | |
Ve funkci: 20. června 1895 – 30. září 1895 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Alfred Windischgrätz |
Nástupce | Kazimír Badeni |
10. ministr vnitra Předlitavska | |
Ve funkci: 20. června 1895 – 30. září 1895 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Erich von Kielmansegg (ve vlastní vládě) |
Předchůdce | Olivier de Bacquehem |
Nástupce | Kazimír Badeni |
Narození | 13. února 1847 Hannover Hannoverské království Hannoverské království |
Úmrtí | 5. února 1923 (ve věku 75 let) Vídeň Rakousko Rakousko |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Döblinger Friedhof |
Choť | Anastasia Lebedewna von Lebedeff |
Rodiče | Eduard von Kielmansegg a Juliane von Zesterfleth |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | politik |
Náboženství | protestantismus |
Commons | Erich von Kielmansegg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Erich hrabě von Kielmansegg (13. února 1847 Hannover – 5. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v roce 1895 předseda vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga) a ministr vnitra Předlitavska.
Biografie
Pocházel z Hannoverského království, kde byl jeho otec Eduard von Kielmansegg členem tamní vlády. V roce 1866 Erich von Kielmansegg přesídlil do Vídně. Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1870 nastoupil do státních služeb jako úředník na místodržitelství v Dolních Rakousích. V letech 1876–1881 byl okresním hejtmanem v Badenu a v letech 1881–1882 v Sechshausu na předměstí Vídně (zde podporoval sloučení předměstských obcí s Vídní a vytvoření Velké Vídně, což bylo realizováno až v roce 1890). Od roku 1882 do roku 1886 byl vysokým úředníkem v zemských vládách v Korutanech a Bukovině. Pak do roku 1889 pracoval na ministerstvu vnitra. V roce 1889 se stal místodržícím Dolních Rakous.[1]
20. června 1895 se stal předsedou vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga. Kromě toho v ní obsadil i post ministra vnitra Předlitavska. V čele vlády setrval do 30. září 1895.[2] Šlo o úřednický kabinet, který měl jen překlenout dočasné období do sestavení nové trvalejší vládní většiny, která se pak našla v podobě vlády Kazimíra Badeniho.[3]
Po odchodu z vlády se vrátil na pozici místodržícího Dolních Rakous, na níž setrval až do roku 1911. Zaváděl zde správní reformy, které potom byly aplikovány i v jiných zemích monarchie. Zasloužil se i o regulaci Dunaje v okolí Vídně (zřízení koryta Donaukanalu) i řeky Wien. Politicky byl orientován liberálně, ale nebyl aktivní ve stranickém životě. Vystupoval ovšem proti sociálním demokratům a neúspěšně se snažil rovněž bránit nástupu Karla Luegera na post vídeňského starosty.[1][4]
V roce 1884 se oženil s ruskou šlechtičnou Anastasií von Lebedeff (1860–1912). Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Hrabě von Kielmansegg zemřel 5. února 1923 na zápal plic ve svém bytě v 1. vídeňském obvodu. Je pohřben na hřbitově v Döblingu.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kielmansegg, Erich Gf. (1847-1923), Beamter und Politiker, s. 322. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 440.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 677.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich von Kielmansegg na Wikimedia Commons
Vláda Ericha Kielmansegga (1895) | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | Erich von Kielmansegg (19. června – 30. září 1895) |
Ministři Předlitavska | Erich von Kielmansegg (vnitro) • Eugen von Böhm-Bawerk (finance) • Edward Rittner (kult a vyučování) • Karl Krall von Krallenberg (spravedlnost) • Heinrich von Wittek (obchod) • Ferdinand von Blumfeld (zemědělství) • Zeno Welsersheimb (zeměbrana) • Apolinary Jaworski (haličské záležitosti) |
Společní ministři Rakousko-Uherska |
Ministři vnitra Předlitavska | |
---|---|
1. Eduard Taaffe (1867) • 2. Karl Giskra (1867–1870) • 3. Eduard Taaffe (1870–1871) • 4. Karl Hohenwart (1871) • 5. August von Wehli (1871) • 6. Josef Lasser (1871–1878) • 7. Adolf z Auerspergu (1878–1879) • 8. Eduard Taaffe (1879–1893) • 9. Olivier de Bacquehem (1893–1895) • 10. Erich von Kielmansegg (1895) • 11. Kazimír Badeni (1895–1897) • 12. Paul Gautsch (1897–1898) • 13. František z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • 14. Ernest von Koerber (1899) • 15. Josef Stummer (1899–1900) • 16. Ernest von Koerber (1900–1904) • 17. Artur Bylandt-Rheidt (1905–1906) • 18. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1906) • 19. Richard von Bienerth (1906–1908) • 20. Guido von Haerdtl (1908–1911) • 21. Max Wickenburg (1911) • 22. Karl Heinold (1911–1915) • 23. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1915–1916) • 24. Erwin von Schwartzenau (1916) • 25. Erasmus von Handel (1916–1917) • 26. Friedrich von Toggenburg (1917–1918) • 27. Edmund von Gayer (1918) | |
kurzivou – pověřeni správou úřadu |