Ivan Karlovič Nelipovič

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: mj. vyjasnit životopis: od podzimu 1944 člen partyzánských oddílů, ale záhy už velitel jednotky a politický komisař; na počátku 1945 i jako St. Veis, dělník v Ml. Boleslavi; nejpozději v březnu 1945 utekl z pochodu smrti, do konce války (= kdy?) se ukrýval v Meziluží, 10. května 1945 zastřelen v Rovensku (a následoval Masakr v Rovensku pod Troskami)...
Ivan Karlovič Nelipovič
Fotografie I. K. Nelipoviče z počátku r. 1945 pro falešnou legitimaci (dělník v automobilce v Mladé Boleslavi; jméno Stanislav Veis). Foto Macoun, Sobotka
Fotografie I. K. Nelipoviče z počátku r. 1945 pro falešnou legitimaci (dělník v automobilce v Mladé Boleslavi; jméno Stanislav Veis). Foto Macoun, Sobotka
Narození10. října 1910
Listopadovka
Úmrtí10. května 1945 (ve věku 34 let)
Rovensko pod Troskami
Povolánípartyzán
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nadporučík Ivan Karlovič Nelipovič (10. října 1910, Listopadovka – 10. května 1945, Rovensko pod Troskami) byl ruský partyzánský velitel, který působil za druhé světové války v oblasti Českého ráje. Tragicky zahynul 10. května 1945 v Rovensku pod Troskami, když jej jeho vlastní zbraní zastřelil zajatý příslušník SS. Na domě, kde k této tragédii došlo (ulice Revoluční č.p. 160, naproti škole), je umístěna pamětní deska. Podrobnosti o této tragické události uvádí řada publikací (např. Tomáš Lánský – Msta nakonec; Vladimír Havrda – Rovenský masakr nebyl zapomenut) a jsou uvedeny i na stránkách Rovenska pod Troskami.

Život

Ivan Karlovič Nelipovič se narodil 10. října 1910 v obci Listopadovka u ukrajinského města Žytomir. Od podzimu roku 1944 byl členem partyzánských oddílů, které působily na území Českého ráje. Stal se velitelem jednotky Orel 2, se kterou prováděl partyzánskou činnost v rámci širší partyzánské skupiny Orel, které velel major Chronovský (přezdívka Volke). I. K. Nelipovič zde působil jako politický komisař nadřízený všem oddílům skupiny Orel.

I. K. Nelipovič na sklonku války, spolu se dvěma soudruhy, utekl z pochodu smrti u obce Březina poblíž Mnichova Hradiště. První útočiště našli v obci Branžež (nedaleko od Kněžmostu). Po krátké době však byli počátkem dubna 1945 místními obyvateli převedeni na bezpečnější místo v Meziluží (dnes součást obce Libošovice-Dobšice). Zde se až do konce války ukrývali u rodiny Žofkových č.p. 14.

Na paměť Ivana Karloviče Nelipoviče byl na návsi ve vsi Dobšice postaven pomník, který místní obyvatelé stále udržují.[1]

Galerie

  • Pamětní deska v Rovensku pod Troskami
    Pamětní deska v Rovensku pod Troskami
  • Dům, kde byl I. K. Nelipovič zastřelen
    Dům, kde byl I. K. Nelipovič zastřelen
  • Pomníček v obci Libošovice – Dobšice[1]
    Pomníček v obci Libošovice – Dobšice[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Arno Glaser. Pomník Ivan Karlovič [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • Knížek, Antonín. Národní odboj na Jičínsku: 1939–1945. Jičín: ONV, [1975?]. 129 stran.
  • ZIMERMAN, Václav. Národní mstitel. Řepín: Obec Řepín, 2000. 159 s. ISBN 80-239-4149-6. 
  • Kronika přátelství; ONV a SČSP Jičín; r. 1970
  • Osobní archiv pana Miroslava Žofky; nar. 1943; Dobšice – Meziluží 14

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Karlovič Nelipovič na Wikimedia Commons