Jiří Kovtun
Jiří Kovtun | |
---|---|
Narození | 23. dubna 1927 Horinčevo , Podkarpatská Rus Československo Československo |
Úmrtí | 8. září 2014 (ve věku 87 let) Praha Česko Česko |
Povolání | spisovatel, překladatel, básník, novinář a historik |
Ocenění | Cena Ferdinanda Peroutky (2006) Cena Toma Stopparda Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy (1998) |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jiří Kovtun (23. dubna 1927, Horinčevo – ukrajinsky Горінчово, Československo, Podkarpatská Rus, dnes Ukrajina – 8. září 2014, Praha[1]) byl český básník, prozaik, historik a novinář.
Život
V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů.
Emigrace
Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe.[2]
Tvorba
Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak (Básně doktora Živaga), Josif Brodskij (Velká elegie), Alexandr Solženicyn (Řeč o pravdě), Osip Mandelštam (Topůrko pro kata). Překládal také z němčiny a angličtiny.
Ocenění
V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy.[3]
Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.[4]
Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí
Bibliografie (výběr)
- 1953 – Blahoslavení
- 1954 – Tu-Fuův žal
- 1973 – Pražská ekloga
- 1979 – Zpráva z Lisabonu
- 1985 – Slovo má poslanec Masaryk
- 1987 – Masarykův triumf. Příběh konce velké války
- 1994 – Tajuplná vražda – Případ Leopolda Hilsnera, Sefer, ISBN 80-900895-9-3
- 1995 – Hřbet velryby
- 2005 – Republika v nebezpečném světě – Éra prezidenta Masaryka 1918–1935, Torst, ISBN 80-7215-254-8
Odkazy
Reference
- ↑ Perex článku v Respektu
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie (TGM and legions), váz. kniha, první vydání 219 str., Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 192
- ↑ Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
- ↑ Cena Ferdinanda Peroutky. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2009-02-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-06.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Kovtun na Wikimedia Commons
- Osoba Jiří Kovtun ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kovtun
- Jiří Kovtun na portálu Paměť národa
- [1]
- Jiří Kovtun ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Laudatia 2006 – O Jiřím Kovtunovi Archivováno 15. 10. 2011 na Wayback Machine. – k udělení Ceny Ferdinanda Peroutky
- Erik Tabery: Dnešní demokracie si vede výborně – rozhovor s historikem a spisovatelem Jiřím Kovtunem o prvorepublikovém Československu, Respekt, 28. 10. 2008
- Antonín Přidal: Z očí do očí - rozhovor s J. Kovtunem – iVysílání České televize
Laureáti Ceny Toma Stopparda | |
---|---|
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) |