Kardinál protektor

Kardinál protektor je v římskokatolické církvi titul kardinála, který zastupuje určité církevní záležitosti konkrétní země nebo řádu v konzistoři a v kongregacích kardinálů.

Rozlišují se tedy kardinálové protekroři pro řeholní řády (protector ordinis) a pro jednotlivé země/území (protector nationalis). Řádoví protektoři existují již od počátku 13. století, zatímco zemský protektor byl jmenován poprvé v roce 1425 a pravidelně až od konce 15. století.

Kardinála protektora jako svého zástupce zájmů v římské kurii jmenovali příslušní zeměpáni následujících států: Svatá říše římská, Habsburská monarchie (včetně Českých zemí a Uher), Dánsko, Anglie, Flandry, Francie, Irsko, Polsko, Portugalsko, Savojsko, Skotsko, Švédsko, Španělsko čtyři protektoráty (Aragonie, Kastílie, Neapol, Sicílie) a republiky Janov a Dubrovník.

Tito kardinálové měli výhradní právo navrhovat a podávat zprávy o nových jmenováních do čela diecézí a klášterů v zemi, kterou zastupovali, do kurie v Římě.

Od roku 1517 protektoři zase jmenovali viceprotektory, kteří byli zároveň kardinály. V roce 1621 se tito stali konprotektory, které rovněž jmenoval regent. Zastupovali zpravidla záležitosti v Římě, zatímco skuteční kardinálové protektoři obvykle spravovali vlastní diecézi nebo vykonávali jiné úkoly, a jejich titul byl vlastně jen čestným titulem. Občas byli jmenováni dva konprotektoři současně.

Poté, co si státy stále častěji ustanovovaly vlastní stálé vyslance nebo velvyslance u římské kurie, stali se kardinálové protektoři postupně postradatelnými. Posledním byl kardinál protektor Portugalska Vincenzo Vannutelli, a to až do své smrti v roce 1930.

V seznami níže jsou uvedeni kardinálové protekroři a vice nebo kompoprotektoři německého národa (nationalis germanicae) a rakouských dědičných zemí (nationalis austriacae) a rakouské říše.

kardinálové protekroři

• 1492 – 1503: Francesco Piccolomini
• 1518 – 1539: Lorenzo Campeggi
• 1540: Pedro Manriquez
• 1540 – 1542: Girolamo Aleandro
• 1542 – 1550: Innocenzo Cibo
• 1550 – 1557: Juan Alvarez de Toledo
• 1557 – 1573: Otto Truchsess von Waldburg
• 1573 – 1600: Jan Ludvík z Madruzza
• 1603 – 1611: Ottavio Paravicini
• 1611 – 1633: Scipione Borghese
• 1635/36: František z Ditrichštejna
• 1636 – 1642: Mořic Savojský
• 1644 – 1666: Girolamo Colonna
• 1666 – 1682: Bedřich Hesensko-Darmstadtský
• 1682 – 1689: Karel Pius Savojský
• 1689 – 1701: Francesco de'Medici
• 1701 – 1707: Leopold von Kollonitsch
• 1707 – 1712: Johann Philipp von Lamberg
• 1712 – 1725: Christian August Sasko-Zeitz
• 1726 – 1738: Wolfgang von Schrattenbach
• 1738 – 1751: Sigismund von Kollonitsch
• 1751 – 1758: Ferdinand Julius von Troyer
• 1758 – 1765: uprázdněno
• 1765 – 1779: Alessandro Albani
• 1779 – 1800: František de Paula Hrzán z Harasova

• 1517 – 1530: Lorenzo Pucci
• 1530 – 1532: Wilhelm van Enkevoirt
• 1534 – 1539: Alessandro Cesarini
• 1538 – 1540: Girolamo Ghinucci
• 1540 – 1542: Alessandro Farnese
• 1542 – 1550: Juan Alvarez de Toledo
• 1550 – 1553: Bernardo Maffei
• 1557 - 1559: Pedro Pacheco
• 1558 – 1568: Clemente Dolera
• 1587 – 1593: Filippo Spinola
• 1594 – 1600: Ottavio Paravicini
• 1621 – 1625: Eitel Bedřich z Hohenzollernu
• 1625 – 1644: Giulio Savelli
• 1644: Girolamo Colonna
• 1665 – 1682: Karel Pius Savojský
• 1690 – 1693: José Saens de Aguirre
• 1694 – 1700: Francesco del Guidice
• 1701/02/ 1706–1710: Vincenzo Grimani
• 1703-05/ 1708-12: Fabrizio Paolucci
• 1713 – 1719: Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu
• 1719 – 1722: Michal Bedřich z Althanu
• 1722 - 1726: Alvaro Cienfuegos
• 1735 – 1743: Niccolò del Giudice
• 1745 – 1765: Alessandro Albani

Kardinální ochránci

• 1523 – 1531: Lorenzo Pucci
• 1532 – 1535: Giovanni Salviati
• 1540 – 1542: Girolamo Aleandro
• 1542 – 1555: Marcello Cervini
• 1555 – 1580: Giovanni Morone
• 1580 – 1600: Ondřej Rakouský
• 1603 – 1634: František z Ditrichštejna
• 1635 – 1638: Ippolito Aldobrandini
• 1638 – 1642: Mořic Savojský
• 1642 – 1655: uprázdněno
• 1655 – 1667: Arnošt Vojtěch z Harrachu
• 1673 – 1689: Karel Pius Savojský
• 1682 – 1758: jako „německý národ“
• 1758 – 1779: uprázdněný resp. A. Albani (jako komprotektor)
• 1779 – 1800: František de Paula Hrzán z Harasova
• 1800 – 1823: uprázdněno

• 1536 – 1541: Alessandro Cesarini
• 1560 – 1565: Kryštof z Madruzza
• 1571: Marcantonio Colonna
• 1574/ 1580/81: Tolomeo Galli
• 1581 – 1603: Alfonso Gesualdo
• 1584 – 1587: Antonio Carafa
• 1604 – 1607: Alfons Visconti
• 1607 – 1611: Ottavio Paravicini
• 1612 – 1621: Pietro Aldobrandini
• 1621 – 1632: Ludovico Ludovisi
• 1629 – 1631: Cosimo de Torres
• 1635 – 1641: Karel Emanuel Savojský
• 1642 – 1644: Alfonso de la Cueva
• 1644 – 1655: Arnošt Vojtěch z Harrachu
• 1645 – 1664: Jeroným Colonna
• 1664 - 1667: Fedrigo Sforza
• 1667 – 1675: Bedřich Hesensko-Darmstadtský
• 1690 – 1743: jako „německý národ“
• 1743 – 1779: Alessandro Albani

• 1823 – 1834: Giuseppe Albani
• 1834 – 1858: uprázdněno
• 1858 – 1867: Pietro De Silvestri

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kardinalprotektor na německé Wikipedii.

• Richard Blaas: Das Kardinalprotektorat der deutschen und der österreichischen Nation im 18. und 19. Jahrhundert. In: Mitteilungen des österreichischen Staatsarchivs. Band 10, 1957, S. 148–185.
• Josef Wodka: Zur Geschichte der nationalen Protektorate der Kardinäle an der römischen Kurie. Innsbruck/Leipzig 1938.