Parazitní kapacita

Parazitní kapacita je elektrotechnický jev, ke kterému dochází nejčastěji u elektrických kabelů, jako jsou např. datové kabely vedoucí k pevnému disku v počítačích nebo dálkové metalické telekomunikační trasy. Jelikož izolace vodičů je z plastu, který obvykle bývá dielektrikem, pak zde vzniká kondenzátor, jehož kapacita je daná vztahem

${\displaystyle C=\varepsilon _{0}\varepsilon _{r}{\frac {S}{d}}}$.

Plocha mezi vodiči (deskami) je malá, vzdálenost zase velká, takže výsledná kapacita kondenzátoru je u starých kabelů se vzduchovým dielektrikem velice malá. Moderní plastové kabely mají ale kapacitu vlivem velké permitivity plastů mnohonásobně větší. Při průchodu daty vodičů vedle sebe se tento parazitní kondenzátor nabíjí a zase vybíjí. Tím (a též vlivem parazitní indukčnosti) se původně obdélníkový průběh signálu mění na exponenciální. To může (zejména při vyšších přenosových rychlostech) zkomplikovat příjem signálu – stoupá chybovost přenosu. Proto se na dálkových telekomunikačních trasách přechází z metalických na optické kabely.

Parazitní kapacita je problémem i u všech rádiových zařízení konstruovaných pro vysoké kmitočty – obvykle limituje kmitočet, na kterém toto zařízení ještě může pracovat.

Parazitní kapacity hrají roli i při minimalizaci ztrát v silových rozvodech střídavého proudu v elektrorozvodných soustavách pomocí vedení vysokého a velmi vysokého napětí, kde je nutno brát do úvahy nejen kapacitu vodičů vůči Zemi, ale i kapacitu vůči ostatním dvěma fázím (třífázový rozvod), případně i kapacitu vůči zemnícím prvkům vedení (zemnící lana). Dálková vedení mohou dosahovat délek v řádech stovek či tisíců kilometrů, což zvyšuje celkovou plochu vodiče a tím i jeho parazitní kapacitu, která je zde liniově rozprostřena po celé délce vedení.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.