Rutger von Ascheberg

hrabě Rutger von Aschenberg
Narození	2. červen 1621 Berbohnen
Úmrtí	17. duben 1693 Göteborg
Místo pohřbení	Göteborg
Choť	Marie Eleonora von Busseck
Děti	Margareta von Ascheberg Kristián Ludvík z Aschenbergu Sofia Lovisa von Ascheberg Eleonora Elisabeth von Ascheberg Friherrinna Anna Elisabeth von Ascheberg af Söfdeborg Sofia Lovisa Wachtmeister
Rodiče	Wilhelm von Ascheberg Margaretha von der Osten
Příbuzní	Christian Barnekow[1] (vnuk)
Vojenská kariéra
Hodnost	polní maršál
Sloužil	Švédská armáda
Války	Třicetiletá válka Druhá severní válka
Bitvy	Bitva u Nördlingenu Bitva u Rheifeldenu Bitva u Wittenweieru Druhá bitva u Breitenfeldu Bitva u Jankova Bitva u Radomi Bitva u Chojnice Bitva u Lundu
multimediální obsah na Commons

Hrabě Rutger von Ascheberg (2. červen 1621 – 17. duben 1693), také známý jako Roger von Ascheberg byl důstojník švédské armády, postupně byl jmenován generálporučíkem v roce 1670, generálem v roce 1674, polním maršálem v roce 1678. V roce 1680 se stal generálním guvernérem v provincii Skåne a v následujícím roce se stal královským radou.

Rutger von Ascheberg se narodil na panství Berbohnen v Kuronsku. Pocházel ze staré vestfálské rodiny, která odešla do Kuronska v 16. století. Jeho rodiči byli Wilhelm von Ascheberg a Margaretha von der Osten.  

Od svých 13 let sloužil jako páže ve švédské armádě bojující v Třicetileté válce v Německu. Byl přítomen v řadě velkých bitev, včetně bitvy u Nördlingenu v roce 1634. V roce 1639 odešel studovat do Francie. V následujícím roce byl povolán k hesenskému jezdeckému pluku ve švédských službách. Vyznamenal se v bitvě u Wolfenbüttelu 1641. V bitvě u Breitenfeldu v roce 1642 byl zraněn a zajat nepřítelem, ale později byl zachráněn. Během zbývající části třicetileté války bojoval pod polními maršály Lennartem Torstensonem a Carlem Gustafem Wrangelem. V roce 1644 byl povýšen na korneta, v roce 1645 na poručíka a v roce 1646 se stal rytmistrem(kapitán).

Po skončení války zůstal v Německu a působil ve funkci soudního vykonavatele. V roce 1655 mu byla nabídnuta pozice podplukovníka a velení pluku ve švédské armádě, která se připravovala na válku proti Polsku.

Druhá severní válka se z počátku odehrávala na území Polsko-Litevské unie. V březnu 1656 byl po dobytí města Jarosławi povýšen na plukovníka. V červenci téhož roku bojoval v bitvě u Varšavy. V bitvě u Chojnice(Konitz) donutil polské vojsko k ústupu. Jako projev uznání dostál od švédského krále Karla X. Gustava majetky v Prusku, cennosti i samotný rapír, který používal v bitvě.

V roce 1657 zaútočilo Dánsko na švédské území v Německu, švédská armáda byla donucena opustit Polsko a napadnout Dánsko. V roce 1658 vedl Rutger von Ascheberg švédskou armádu na Kodaň, která leží na ostrově Zéland. Švédská armáda provedla riskantní přechod úžin v Baltském moři přes Malý a Velký Belt, tento plán se uskutečnil z důvodu silného ledu ve dnech 30. ledna až 15. února 1658. V prosinci 1658 napadl Sønderborg na Jutském poloostrově, při útoku byl téměř zajat. V roce 1659 byl zraněn v bitvě o Kodaň. Po doléčení zranění dobyl ostrov Møn, kde zůstal do konce války.

V roce 1664 byl povýšen na generálmajora a v následujícím roce se zúčastnil spolu s polním maršálem Wrangelem vojenského tažení švédské armády proti Brémám. V roce 1670 byl tento konflikt ukončen, poté se vrátil do Švédska a byl povýšen na generálporučíka. V 1673 získal šlechtický titul barona a panství Kastellgården u Kungälvu. V roce 1674 byl povýšen na generála.

Nejprve byl zodpovědný za obranu švédské provincie Bohuslän proti útokům z Norska.  Zvítězil v bitvě u Kviströmu. Poté se přesunul do Skånie, kde spolu se švédským krále Karlem XI. velel v několika bitvách. V roce 1676 se vyznamenal v bitvě u Halmstadu, během bitvy byl raněn do paže. Po zotavení se v prosinci toho roku zúčastnil bitvy u Lundu, kde měl rozhodující podíl na vítězství. V roce 1677 uspěl v bitvě u Landskrony, byl jmenován polním podmaršálem. Na konci války získal nejvyšší velení švédské armády v provincii. Byl povýšen na polního maršála.

Po skončení války byl nejprve jmenován generálním guvernérem Göteborgu, Bohuslänu a Dalslandu. V roce 1680 přibyly provincie Skånie a Halland. Byl jmenován královským radou a v roce 1687 získal titul hraběte. Zasloužil si uznání samotného švédského krále Karla XI., který ocenil je přínos pro celé Švédsko a jeho samotného.

Rutger von Ascheberg zemřel 17. dubna 1693 v Göteborgu. Byl pohřben 26. srpna 1694 v německém kostele pojmenovaném po královně Kristině v Göteborgu. Pohřbu se zúčastnil král Karel XI.

Mezi panství a statky, které vlastnil, patřily Kastellegården, Gullmarsberg, Holma, Torreby, Stenungsön a Ström v Bohuslänu, stejně jako Sövdeborg , Agerup a Tosterup ve Skånii.

V roce 1650 se oženil s Marií Eleonorou von Bussech, členkou šlechtického rodu z Hesenska. Žila v letech 1632–1690 a byla pohřbena v roce 1691 ve stejném kostele jako její manžel o tři roky později.  

Manželé měli tyto děti:

• George Fredrik von Ascheberg
• Margareta Sabina von Ascheberg
• Ludvig Volrath von Ascheberg
• Anna Elisabeth von Ascheberg
• Karl Gustaf von Ascheberg
• Rutger von Ascheberg
• Gustaf Adolf von Ascheberg
• Kristian Ludvig von Ascheberg
• Eleonora Elisabet von Ascheberg (1663–1737) ∞ David Makeléer
• Sofia Lovisa von Ascheberg (1664-1720) ∞ Hans Wachtmeister
• Otto Vilhelm von Ascheberg (1665-1671)
• Margareta von Ascheberg (1671-1753) ∞ Kjell Kristoffer Barnekow(1663-1700)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rutger von Ascheberg na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rutger von Ascheberg na Wikimedia Commons