Sulejman Šarac
Sulejman Šarac | |
---|---|
Narození | 1850 Stolac |
Úmrtí | 27. července 1927 (ve věku 76–77 let) Sarajevo |
Nábož. vyznání | islám |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Háfiz Sulejman-efendija Šarac (1850 Stolac, Osmanská říše – 27. července 1927 Sarajevo, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) byl bosenskohercegovský islámský duchovní bosňáckého původu. V letech 1910–1912 byl reisu-l-ulemou Islámského společenství v Bosně a Heregovině.
Životopis
Základní vzdělání a titul háfize získal v rodném Stolci, medresu absolvoval v Mostaru. Za dalším vzděláváním odešel do Istanbulu. Roku 1878 se vrátil do vlasti, o rok později získal místo mudarrise, učitele v bihaćské medrese. Roku 1885 byl jmenován bihaćským muftím. O dva roky později se stal učitelem, mudarrisem, a nato i ředitelem Šarí‘atské soudní školy v Sarajevu (profesor 19. prosince 1887–11. prosince 1893, ředitel 11. prosince 1893–29. listopadu 1901[1]). Roku 1901 byl pro své kritické názory k rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny odsunut na Vrchní šarí‘atský soud v Sarajevu. Penzionován byl roku 1908.
Po schválení statutu samosprávy Islámského společenství (Štatut za autonomnu upravu islamskih vjerskih i vakufsko-mearifskih poslova u Bosni i Hercegovini, 1909) byl roku 1910 zvolen reisu-l-ulemou. Narůstající spory s vůdčí politickou silou bosenskohercegovských muslimů, Muslimskou národní organizací, jej přinutily 3. října 1912 vzdát se úřadu nejvyššího duchovního. Poté se stáhl z veřejného prostoru.[2]
Šarac zemřel v sarajevské státní nemocnici 27. července 1927. Pohřben byl ještě téhož dne v Sarajevu.[3]
Reference
Reisu-l-ulema Islámského společenství v Bosně a Hercegovině | |
---|---|
1882–1893: Mustafa Hilmi Hadžiomerović • 1893–1909: Mehmed Teufik Azabagić • 1909–1910: Ahmed Munib-efendija Korkut (náib) • 1910–1912: Sulejman Šarac • 1912–1914: Mehmed Teufik Okić (náib) • 1914–1930: Mehmed Džemaluddin Čaušević • 1930–1936: Ibrahim Maglajlić • 1936–1938: Salih Safvet Bašić (náib) • 1938–1942: Fehim Spaho • 1942–1947: Salih Safvet Bašić (náib) • 1947–1957: Ibrahim Fejić • 1957–1975: Sulejman Kemura • 1975–1987: Naim Hadžiabdić • 1987: Ferhat Šeta • 1987–1989: Husein Mujić • 1990–1991: Jakub Selimoski (náib) • 1991–1993: Jakub Selimoski • 1993–1996: Mustafa Cerić (náib) • 1996–2012: Mustafa Cerić • od 2012: Husein Kavazović |