Thiddag

Důstojný (Venerabilis)
Thiddag
3. biskup pražský
Thiddag, dřevoryt z knihy Bartoloměje Paprockéhoː Diadochus (1602)
Thiddag, dřevoryt z knihy Bartoloměje Paprockéhoː Diadochus (1602)
Církevřímskokatolická
Provinciemohučská
Diecézepražská
SídloPraha
Období služby998–1017
PředchůdceSvatý Vojtěch
NástupceEkkard
Svěcení
Biskupské svěcení7. července 998
světitel Willigis
Osobní údaje
Datum narození10. století
Datum úmrtí10. června 1017
Místo úmrtíPraha, České knížectví
Povolánímnich, katolický kněz, lékař a katolický biskup
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thiddag (Thiadag, Thegdag, Deodatus, Bohdal, † 11. června 1017 v Praze) byl německý benediktin a od roku 998 třetí pražský biskup.

Život

Původně byl mnichem v Korbejském opatství, kde mimo jiné studoval lékařství. Do Prahy přišel pravděpodobně roku 995. Po několikaletém pobytu úspěšně léčil knížete Boleslava II. Pobožného, kterého postihla cévní mozková příhoda. Po zlepšení jeho zdravotního stavu Thiddag Prahu opustil.

Když se po přepadení slavníkovské Libice uzavřela pražskému biskupu Vojtěchovi možnost návratu na biskupský stolec do Prahy a následně skončil mučednickou smrtí, vyslal kníže Boleslav II. posly k římskoněmeckému císaři Otovi III. s prosbou o nového biskupa. Překlenující období v tomto úřadě měl zastat mnich Strachkvas (Kristián), syn českého knížete Boleslava I. a údajný autor Křišťanovy legendy, který však během svého svěcení dostal pravděpodobně epileptický záchvat.[pozn. 1]

Na biskupa byl Thiddag vysvěcen v katedrále v Mohuči 7. července 998 rukou mohučského arcibiskupa Willigise.

Své politické a mocenské postavení Thiddag reprezentoval vlastní ražbou stříbrné mince, biskupským denárem s latinským opisem "HIC/DENARIVZ/EZT/EPIZ" (českyː Tento denár je biskup(ův)). Mince se razila ve Vyšehradské mincovně. Dříve byla považována za slavníkovskou ražbu biskupa Vojtěcha. Identifikována byla teprve nedávno.[1]

Během jeho funkčního období byl roku 999 založen mužský benediktinský klášter Ostrov poblíž Davle, druhý nejstarší na českém území. Po smrti Boleslava II. čelil Thiddag omezování vlivu pražského biskupství, o které usiloval Ota III., a byl také svědkem všeobecného úpadku země kvůli rozkolu tří Boleslavových synů. Uklidnění přinesl až nástup knížete Jaromíra k moci, jehož Thiddag podporoval. Zúčastnil se jeho uvedení na knížecí stolec ve společnosti římského krále Jindřicha II..[2] Zemřel během vlády knížete Oldřicha, který Jaromíra sesadil.

Podle kronikáře Dětmara biskup Thidaggː Měl pouze jedinou špatnou vlastnost, a sice že kvůli nemoci, na níž neměl vinu, přes míru pil. Byl totiž stižen paralýzouː trpěl neustálým třesem rukou a bez pomoci dalších kněží nebyl schopen sloužit mši. Takto chřadl až do konce života. [3] Podle závěrů současné medicíny šlo pravděpodobně o esenciální třes.[4]

Kronikář Kosmas Thiddaga ocenil slovyː...tělem byl panenský, mravy zlatý, skutky zářivý, následuje stop svého předchůdce a stíhaje hanebnosti lidu sobě svěřeného, a když ne tělem, aspoň duchem zakusil mučednictví.. [5]

Odkazy

Poznámky

  1. Podle některých pramenů měl při tomto záchvatu také zemřít, podle jiných záchvat přežil, avšak bylo mu odepřeno vysvěcení na biskupa.

Reference

  1. POLANSKÝ Luboš akolektiv (SLÁMA Jiří, PETRÁŇ Zdeněk a MAŠEK Michal)ː Thidagg (998-1017), Příběh biskupského denáru. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2024, ISBN 978-80-7422-737-0
  2. Dětmar z Merseburku. Kronika. Překlad Bořek Neškudla. Argo Praha 2008, isbn 978-80-257-0088-4, s. 166-167
  3. Dětmar z Merseburku. Kronika. 2008, s. 249
  4. MAŠEK Michal, PETRÁŇ Zdeněk a POLANSKÝ Lubošː Denár biskupa Thidagga, inː Dějiny a současnost 9/2023, s. 31
  5. Kosmova kronika česká, překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová. Svoboda Praha 1972, s. 68

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Thiddag na Wikimedia Commons
  • Thiddag ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Předchůdce:
(Strachkvas/Kristián),
Svatý Vojtěch
Znak z doby nástupu 3. biskup pražský
9981017
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ekkard
Seznam pražských biskupů
Seznam pražských biskupů (973–1344)
Dětmarsvatý VojtěchKristian (Strachkvas)1 • Thiddag • EkkardHyzaŠebíř • Jaromír (Gebhart) • Kosmas • Heřman • Menhart • Jan I. • Sylvestr 2 • Ota • Daniel I.Gotpold 3 • Bedřich • Vališ (Valentin) • Jindřich BřetislavDaniel II. (Milík z Talmberka) • Ondřej z Gutenštejna • Pelhřim z Vartenberka (Peregrin) • Budilov (Budivoj, Budislav) 4Jan II. z DražicBernard Kaplíř ze Sulevic (Buchard) • Mikuláš z Újezda a RiesenburkaJan III. z DražicTobiáš z BechyněŘehoř Zajíc z ValdekaJan IV. z DražicArnošt z Pardubic (od 30. 4. 1344 první arcibiskup)
Znak pražského biskupství
Znak pražského biskupství
1 zemřel před vysvěcením na biskupa, 2 odstoupil před biskupským vysvěcením, 3 zemřel před zvolením, 4 vysvěcen v Římě na biskupa, svého úřadu se však fakticky nestihl ujmout, neboť zemřel cestou do Prahy
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: nlk20000090560
  • GND: 1143711505
  • VIAF: 84811161