Liao Chan-šeng

Liao Chan-šeng
Narození	14. listopadu 1911
Úmrtí	5. října 2006 (ve věku 94 let)
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Funkce	poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liao Chan-šeng (čínsky pchin-jinem Liào Hànshēng, znaky zjednodušené 廖汉生; 14. listopadu 1911 — 5. října 2006) byl čínský voják a politik tchuťiaské národnosti. Od roku 1927 se zapojil do rolnického hnutí, od roku 1929 se v řadách čínské Rudé armády účastnil bojů občanské války, roku 1933 vstoupil do Komunistické strany Číny. Účastnil se Dlouhého pochodu i války s Japonskem, na konci válek byl politickým komisařem 1. armády, která kontrolovala provincii Čching-chaj. V Čínské lidové republice působil zpočátku v Čching-chaji, po roce 1954 pracoval centrálních vojenských úřadech v Pekingu, mimo jiné jako náměstek ministra obrany. Během kulturní revoluce byl vězněn, od poloviny 70. let se vrátil do funkcí politických komisařů vojenských okruhů. V letech 1983–1993 byl místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu).

Liao Chan-šeng se narodil 14. listopadu 1911 v okrese Sang-č’ na severozápadě provincie Chu-nan v rolnické rodině patřící k tchuťiaské národnostní menšině. Ve třinácti letech přešel z místní školy do základní školy při Druhé pedagogické škole v Čchang-te, což mu umožnila finanční podpora Che Lunga, generála kuomintangské armády, který roku 1926 přešel ke komunistům. Od roku 1926 se Liao Chan-šeng zapojil do rolnického hnutí a oženil se s neteří Che Lunga Siao Keng-keng. Roku 1929 se připojil ke sdružení zemědělců okresu Sang-č’ a účastnil se partyzánských bojů v Sang-č’, resp. v sovětské oblasti Siang-E na pomezí Chu-nanu a Chu-peje. Roku 1933 byl jmenován zástupcem velitele čtvrté partyzánské brigády v okrese Che-feng a s doporučením Che Lunga a Kuan Siang-jinga vstoupil do Komunistické strany Číny, načež přešel do politických funkcí tajemníka stranického výboru 7. divize a komisaře 9. divize.^[1][2] Roku 1934 se stal komisařem 6. divize v 2. sboru čínské Rudé armády, roku 1935 krátce zastával funkci vedoucího organizačního oddělení politického odboru 2. sboru,, vzápětí se vrátil na místo komisaře 6. a pak 4. divize, se kterými se účastnil Dlouhého pochodu.^[1][2] Během bojů ztratil kontakt s manželkou, kterou považoval za mrtvou; podruhé se oženil s Jang Paj-lin, sestrou Jang Šang-kchuna, komunistického aktivisty a nakonec prezidenta Čínské lidové republiky.

Po reorganizaci čínské Rudé armády v srpnu 1937 přešel do funkce zástupce velitele a komisaře pluku v 358. brigádě 120. divize 8. pochodové armády, účastnil se bojů s japonskými vojsky, včetně bitvy sta pluků. V letech 1941–1943 studoval v Jen-anu na Vojenské a politické akademii 8. pochodové armády a pak na ústřední stranické škole, během studia se účastnil nápravného hnutí.^[1] Poté působil na ústřední stranické škole, od roku 1944 se vrátil k vojskům na místo komisaře brigády v Chu-peji, později působil jako komisař v jednotkách 5. divize Nové 4. armády v Siang-nanu, poté působil jako komisař v severním Chu-peji a od roku 1946 byl přeložen na severozápad do oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia jako zástupce komisaře Ťinpejské armády, komisař 1. kolony Severozápadní polní armády a vedl své jednotky při obraně Jen-anu a severního Šen-si. Po přechodu komunistických vojsk do útoku jeho armáda postoupila na severozápad do provincie Čching-chaj, to už byl komisařem 1. armády.^[1][2] Po vzniku Čínské lidové republiky zastával funkci politického komisaře vojenské oblasti Čching-chaj, tajemníka čchingchajského provinčního výboru KS Číny a místopředsedy čchingchajské provinční vlády, byl členem severozápadního vojensko-administrativního výboru.^[3] Roku 1952 se stal náčelníkem politického oddělení a zástupcem politického komisaře Severozápadního vojenského okruhu.^[1]

Roku 1954 byl přeložen do Pekingu na místo náměstka ministra obrany a zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu, po vynechání volen roku 1959 byl znovuzvolen poslancem v letech 1964, 1975, 1978, 1983 a 1988),^[1] byl zvolen i členem státního výboru obrany (znovuzvolen i roku 1959 a 1965), roku 1955 při zavedení vojenských hodností obdržel hodnost generálporučíka a roku 1956 byl na VIII. sjezdu KS Číny zvolen kandidátem ústředního výboru.^[3] Od roku 1957 velel Vojenské akademii. Roku 1960 převzal funkci politického komisaře Pekingského vojenského okruhu, současně byl od roku 1965 tajemníkem severočínského byra ÚV KS Číny.^[3][2]

Během kulturní revoluce byl obviněn z toho, že je blízkým spolupracovníkem Che Lunga a podporovatelem únorového protiproudu, a více než pět let strávil ve vězení.^[1] Od roku 1973 byl politickým komisařem Vojenské akademie, roku 1975 se stal politickým komisařem a po dvou letech prvním politickým komisařem Nankingského vojenského okruhu. Na XI. sjezdu KS Číny roku 1977 byl zvolen členem ústřední vojenské komise a ústředního výboru (znovuzvolen na XII. sjezdu KS Číny roku 1982, na členství v ústředním výboru rezignoval – v rámci širšího omlazení vedení strany – v září 1985); v roce 1980 přešel na místo prvního politického komisaře Šenjangského vojenského okruhu (do roku 1982).^[3][2]

V letech 1983 až 1993 zastával funkci místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců, od roku 1988 současně působil jako předseda zahraničního výboru shromáždění.^[1][2]

Zemřel v Pekingu 5. října 2006.^[1][2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Liao Chan-šeng na Wikimedia Commons